Ontologický design

Člověku, jehož nástrojem je kladivo, se každý problém jeví jako hřebík. Tento příklad kognitivního zkreslení zvaného zákon nástroje demonstruje přehnané spoléhání na nástroje a postupy, které jsou nám dobře známé. Mimo to nám na poněkud subtilnější úrovni odhaluje také vztah, na který se snaží poukázat teoretici designu pod konceptem zvaným ontologický design. V této eseji si ukážeme ontologický design jako způsob, jakým můžeme přemýšlet nad technologií a uvědomit si její možné nezamýšlené důsledky. V samotném závěru se podíváme na ontologický design jako na disciplínu designu, která se pokouší zpřístupnit uživatelům vedlejší efekty technologií.

V asi nejběžnějším pojetí designu jako aktivitě, se designem myslí v podstatě elegantní řešení problémů. To znamená, že se v něm snažíme vyhovět určitým požadavkům, které předem stanoví zadavatel, či které odvodíme od potřeb uživatelů. Ontologický design ale ukazuje, že výsledek designu, ať se jedná o fyzický artefakt, proces či nějakou službu, nefunguje pouze jednostranně. Výsledek designu není pouze rozšířením možností či schopností uživatele. Naopak tím, jak se produkt stává čím dál více součástí světa uživatelů a svou podobou či designem určuje vlastní použití, dochází k designování uživatelů samotných ze strany produktu. Ukazuje tím na problém běžného pojetí designu, který například jednoduše reaguje na potřeby uživatelů bez hlubšího promyšlení důsledků takového počínání v dlouhodobém horizontu.

Při uvažování ontologického designu musíme zaujmout specifický přístup ke světu, což nazna čuje již přívlastek „ontologický“. Pro jeho pochopení vycházíme z článku ‚Ontological designing’ od Willis (2006). Ontologický design se zde snaží poukázat na stinné stránky designu a jeho možné nezamýšlené důsledky. Inspiruje se přitom filozofií technologie. Podle Kline (1985) pojmem technologie myslíme nejčastěji fyzické artefakty, ale také různé postupy, metody, znalosti, procesy a sociotechnické systémy. V tomto výčtu se postupně rozplétá složitý vztah technologie a člověka i jejich obecnějšího prostředí. První filozofové se zabývali rozdílem mezi technologií a přírodou. Později se dostává do popředí také otázka toho ‚jak technologie je‘. V tomto pojetí se tradiční oddělení pozorujícího subjektu od pozorovaného objektu jeví jako příliš zjednodušující. Jinými slovy se nemůžeme na technologii dívat nezávisle jako bychom od ní byli zcela odděleni. Při pohledu na technologii si připouštíme, že neexistuje v absolutním prázdnu a nelze ji kompletně oddělit od světa do kterého je vždy vržena. Technologie současně není pouze zasazena do prostředí, ale je jeho součástí a tvoří jej. Proto se mimo jiné také se podílí na jeho budoucí podobě. Takové designování, kdy designuje právě výsledek designu, je ontologické designování.

Oliver (2016) rozlišuje nastíněný posun ve vnímání technologie jako posun od hierarchického vnímání, kdy subjekt manipuluje s objektem jako by byly zcela odděleni, k relačnímu přístupu, ve kterém subjekt i objekt nelze zcela oddělit. Tento posun ve vnímání technologie se liší u různých autorů. Willis (2006) jej ve svém článku vztahuje právě na design. Pro nás jsou důležité hlavně závěry, které z tohoto posunu vyplývají. Abychom lépe pochopili závěry ontologického designu, využijeme Feenbergův základní přehled přístupů, jak se na technologii můžeme dívat. Feenberg (2006) definuje technologii pomocí hodnotové osy a osy působení čímž nám nabízí jednoduchou čveřici základních přístupů vhodné pro snadnou orientaci.

Ontologický design lze přiřadit k substantivismu. Podle substantivismu je technologie jednak autonomní, protože ji člověk nemá zcela pod kontrolou, naopak může člověka ovládat; a současně není neutrální, protože nepřináší pouze zefektivnění procesů, ale může nést řadu jiných hodnot a kompromisů. Substantivismus poukazuje na to, že technologie může nabývat čím dál mocnější role a je tak pro lidstvo určitou hrozbou. Jednotlivé přístupy ve skutečnosti nejsou nijak ostře vyhraněny a prolínají se.

Ontologické designování je vlastně designování uživatele a svého prostředí samotnou technologií právě tím, ‚jak je‘. Snadno to pochopíme, když si uvědomíme, že v sobě technologie může mít designem vtisknuty určité způsoby používání. V produktovém designu či v psychologii často pro jejich pojmenování používáme pojem ‚affordance‘, který označuje co daný objekt či prostředí pro uživatele často velmi intuitivně ‚nabízí‘ (Norman, 2013; Rietveld et al., 2013). Tento koncept potom designérům například pomáhá zjišťovat, zdali jsou možnosti produktu dostatečně zřejmé a nejsou zaměňovány za mylné představy či očekávání od produktu. Ve srovnání s konceptem affordancí bychom však ontologický design měli chápat na obecnější úrovni. Jelikož je to design ‚ontologický‘, dochází k designování ze strany technologie nevyhnutelně tím, že technologie ‚je‘ i ‚jak je‘. Od chvíle, kdy je technologie na-designovaná designuje sama o sobě. N ěco nám umožňuje, nějak nás limituje, mění naše vnímání světa, formuje naše myšlení, mění prostředí pro ostatní aktéry.

Síla důsledků ontologického designování se stává zřetelnější, když je uvážíme v časové dimenzi. K technologii se můžeme snažit přistupovat, jako by se jednalo o pouhý nástroj, který máme zcela ve své moci tj. instrumentalisticky, ale uteklo by nám něco důležitého. Stále sice můžeme ovliňovat své jednání, nicméně do interakce s technologií vždy vstupujeme s určitým předporozuměním. Toto naše předporozumění však již může být historicky formováno technologiemi a jejich ontologickým designováním (Willis, 2006). Ontologické designování se tak může postupně nakupit a nést nečekané důsledky. Relevantní příklad nezamýšlených důsledků, které snad všichni zakoušíme v důsledku rozmachu online sociálních sítí, uvádí na svém Twitteru Cameron Tonkinwise. „designéři vytvářejí určité trvalé způsoby toho, jak být (a)sociální; tyto způsoby bytí pak berou v úvahu následující designéři a tyto způsoby bytí zesilují“.

Na jednu stranu je ontologické designování důležité pro samotné uživatele, kteří by si měli být složitého vztahu s technologií vědomi. Na druhou stranu se jedná také o záležitost designérů. Někteří autoři si kladou otázku, jak můžeme nad výše zmíněnými poznatky přemýšlet a zohlednit je v metodologii designu viz např. Daniel Fraga (2020). Příkladem projektu, kde je ontologický design praktikován jako disciplína může být ‚Designing Fluid Assemblages‘ z kurzu interakčního designu od Heather Wiltse (2020). Ontologický design je zde reakcí na fakt, že technologie resp. produkty a služby jsou dnes vysoce proměnlivé zejména v důsledku personalizace a využití umělé inteligence. Podoba, funkcionalita a nastavení informačních filtrů je p ro každého uživatele sociální sítě, hudební či video aplikace zcela jiná. Vzhledem k tomu, že se jedná o digitální a vysoce propojené nástroje, jsme od spousty procesů zcela odstíněni. Ontologický design jako disciplína se proto pokouší tyto skryté aspekty technologií, jako jsou otázky ochrany soukromí, environmentální, psychologické či sociální dopady zviditelnit hledáním nových, inovativních produktů. Pro příklad si představme například vizualizaci v podobě fyzického srdce, které tím, zda vypadá zdravě, odráží úroveň zabezpečení našeho soukromí na sociálních sítích a množství přístupů k našim datům od neznámých aplikací a robotů.

Závěrem

V článku jsme vymezili pojem ontologický design. Ontologické designování je designování uživatele a svého prostředí samotnou technologií tím, ‚jak je‘, jedná se o obecnější vliv technologie na prostředí, než zachycuj e pojem affordance. Součá stí o ntologick ého designu jakožto disciplíny je snaha domýšlet možné nežádoucí vedlejší efekty technologií a předcházet jim nebo je zviditelňovat a zvědomovat. Nesoustředili jsme se na procesní a metodickou složku disciplíny ontologického designu. Jak se mění postupy designérů, kteří chtějí ontologický design aplikovat?

Citace

Daniel Fraga. (2020, May 28). The Manifesto of Ontological Design. Data Driven Investor. https://medium.datadriveninvestor.com/the-manifesto-of-ontological-design-7fdb19169107

Feenberg, A. (2006). What Is Philosophy of Technology? In J. R. Dakers (Ed.), Defining Technological Literacy (pp. 5–16). Palgrave Macmillan US. https://doi.org/10.1057/9781403983053_2

Heather Wiltse. (2020, 2021). Designing Fluid Assemblages [Blog]. https://medium.com/designing-fluid-assemblages

Kline, S. J. (1985). What Is Technology? Bulletin of Science, Technology & Society, 5 (3), 215–218. https://doi.org/10.1177/027046768500500301

Oliver, M. (2016). What is Technology? In N. Rushby & D. W. Surry (Eds.), The Wiley Handbook of Learning Technology (pp. 35–57). John Wiley & Sons, Inc. https://doi.org/10.1002/9781118736494.ch3

Ramaprasad, A., & Papagari, S. S. (2009). Ontological design. Proceedings of the 4th International Conference on Design Science Research in Information Systems and Technology - DESRIST ’09, 1. https://doi.org/10.1145/1555619.1555626

Rietveld, E., de Haan, S., & Denys, D. (2013). Social affordances in context: What is it that we are bodily responsive to? Behavioral and Brain Sciences, 36(4), 436–436. https://doi.org/10.1017/S0140525X12002038

Willis, A.-M. (2006). Ontological Designing. Design Philosophy Papers, 4 (2), 69–92. https://doi.org/10.2752/144871306X13966268131514

Norman, D. A. (2013). The design of everyday things (Revised and expanded edition). Basic Books.